Salvatore Maranzano pocházel ze sicilského města Castellamare del Golfo, kde se i vzdělával. Studoval bibli a katolicismus. V roce 1918 se dopravil do Ameriky. Měl přezdívku „Malý Caesar“ podle svého velkého vzoru. Okamžitě začal vybírat výpalné v Brooklynu. V té části, kde bydlel, byli Sicilani vzácní, a tak se na rozdíl od svých současníků učil pracovat i s lidmi jiných národností. Kromě černochů, samozřejmě. V roce 1922 začal provozovat pašování alkoholu.

Jedna věc, který pomohla Maranzanovu zločineckému klanu uspět, byla, že Maranzano navrhl nový plán distribuce alkoholu. Každá prodejna lihovin si alkohol musela kupovat od něj. Když si chlast nechtěli kupoavt od něj, jejich obchod zhořel.

Maranzano byl posedlý loajalitou. Ta posedlost platila na jeho klienty stejně tak jako na jeho hrdlořezy. Barmani si dávali pozor, jestli je Maranzano náhodou nesleduje, aby šťastní, když mu mohli pomoci. Trest za neloajalitu obvykle zahrnoval betonové botky a řeku Hudson.

Jak se vlekly 20. léta a Maranzanovi přestával Brooklyn stačit. Ale Bronx a Harlem byl řízen Dutchem Schultzem a Manhattan patřil Joeovi Masseriovi. Maranzano si ale myslel, že je reinkarnací Julia Caesara a ten by se jen s Brooklynem nespokojil. Radči než by se zahazoval s černošským Bronxe, rozhodl se Maranzano přijmout říši Joea Masserii. A tak shromáždil své gorily, naplnil náklaďáky alkoholem a začal dodávat svůj chlast do západní části Manhattanu.

Když se to Masseria dozvěděl, mohl se vzteky zbláznit. Poslal pár svých zabijáků, aby zabili nějaké Maranzanovi muže, které najdou. A tak v roce 1928 vypukla tzv. Castellamarská válka.

Na straně Masserii stálo mnoho zvučných jmen, jako třeba Carlo Gambino, Vito Genovese, Frank Costello a taky Lucky Luciano. Hodně Masseriových mužů ale přebíhalo k Maranzanovi, protože věděli, že Masseria nemá moc šancí na vítězství. Jednou Maranzanovi muži chytili Luckyho Luciana, podřízli mu krk a vyhodili ho z auta na Coney Islandu. On ale přežil. Sjednal si s Maranzanem schůzku a chtěl vyjednat konec násilí. Dohodl se s ním, že jediná možná cesta je zabít Joea Masseriu. A tak 15. dubna 1931 Masseria zemřel. Salvatore Maranzano se stal Caesar New Yorku.

V květnu 1931 svolal do hotelu Grand Concourse v Bronxu schůzku všech mafiánských rodin (asi 400 lidí z celé země) a prohlásil se capem di tutti capi, bossem všech bossů. Také zavedl nové uspořádání mafie podle vzorů římských legií Julia Caesara. New York rozdělil mezi pět rodin a všechny se zodpovídaly jemu. Každou rodinu vedl jeden kmotr (don). Ten měl svého podbosse, který řídil caporegimy. Caporegime byl mafián, který zodpovídal za jednotlivé členy mafie. Maranzano to tak vymyslel, aby kmotr nepřišel do styku s obyčejnými pěšáky, a tak se lépe chránil před zákonem. Na této konferenci taky formuloval omertu. Zákon mlčení. Kdo by o Cosa Nostře mluvil na veřejnosti, bude potrestán smrtí. Taky určil, že do Cosa Nostry smějí být přijímani jen muži s italskou krví.

Maranzano se samozřejmě bál o svou pozici. Dokonce si sestavil seznam lidí, kteří by ho mohli chtít sesadit. Na prvním místě se objevilo jméno Al Capone. Hned po tomto chicagském bossovi následovali Frank Costello, Joe Adonis, Vito Genovese a Lucky Luciano.

Teď tedy Luciano spolupracoval s Maranzanem. Maranzano a Luciano byli naprosto rozdílní lidé. Maranzano byl klasický představitel staré školy. Používal termíny jako "muž cti" a "ctihodná společnost" a v hovoru střídal angličtinu s italštinou. Luciano byl o dvacet let mladší a vyrostl v Americe a Caesarovi a jeho chování a blábolení o čestnosti se smál. Měl s Caesarem stálé rozepře. Jedna se například týkala jeho kumpánů Siegela a Lanskyho, kteří měli skvělý talent. Luciano chtěl, aby patříli také do Cosa nostry, jenže Maranzano spolupráci s židy zásadně odmítal.

Krátce po ukončení castellammarské války Maranzano dospěl názoru, že je nutno ukázat světu, co si může jako boss všech bossů dovolit. Rozhodl se, že Luciana odstraní a s ním i Vita Genovese. Pozval si je oba na schůzku do své kanceláře v Grand Central Building, kde měli být při příchodu zastřeleni. Vraždu měl provést irský zabiják Vincent Coll, zvaný Šílenej pes. Maranzano ale svůj plán prozradil několika spolupracovníkům, a tak se o tom dozvěděl i Luciano. Ten se rozhodl, že Maranzana předběhne. V den schůzku poslal do kanceláře Tommyho Lucchese, jemuž Maranzano věřil. Po něm se v kanceláři objevili čtyři vrazi, kteří se vydávali za zaměstnance berního úřadu a Maranzano nestačil ani vstát od stolu, než ho provrtalo několik výstřelů. Potom střelci vyběhli do haly a oznámili Šílenému psovi, že se akce nekoná, protože se o ní dozvěděla policie.

Maranzano měl pravý mafiánský pohřeb. Ohromné květinové úpravy a nekonečně dlouhý průvod. Na pohřeb přišli všichni jeho přátelé i nepřátelé a zvdávali mu hold.

Cosa nostra tak spadla do klína Lucianovi. Po převzetí moci nařídil čistky, při kterých odstranil zbývající Maranzanovi lidi (asi 60 mužů). Luciano také následně svolal konferenci, kde se mělo rozhodnout o dalším osudu Cosa nostry. Luciano zrušil funkci capo di tutti capi, kterou zavedl Maranzano. Podařilo se mu do mafie začlenit nejen Italy, ale i židovské a irské gangy. Nemohli mít samozřejmě statut řádného člena, protože nebyli Italové. Základní strukturu pěti newyorských rodin Luciano neměnil, ale obohatil rodinnou hierarchii o hodnost consigniliere (právní poradce) a zvolil dvanáctičlennou radu, která měla řešit spory mezi rodinami. Tato rada fungovala jako zákonodárný orgán a soud zároveň. Rada také působila jako prostředník mezi Cosa nostrou a neitalskými gangy.